Lombardní sazba představuje jednu z klíčových úrokových sazeb, které stanovuje Česká národní banka. Jde o nástroj měnové politiky, prostřednictvím kterého centrální banka reguluje cenovou stabilitu a dostupnost peněz na trhu. Tato sazba určuje, za kolik si mohou komerční banky půjčit peníze od ČNB výměnou za zástavu cenných papírů, nejčastěji státních dluhopisů. Patří mezi tzv. stropní úrokové sazby a zpravidla bývá vyšší než základní repo sazba.
Úroková sazba a její role ve finančním systému
Lombardní sazba slouží jako indikátor momentální měnové politiky. Když ji centrální banka zvyšuje, komerční banky mají dražší přístup k likviditě, což se následně promítá do vyšších úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů a hypoték. To má za cíl omezit nadměrné úvěrování a inflaci. Naopak při snižování sazby dochází k podpoře investic a spotřeby. Úrokové sazby mají přímý vliv nejen na ceny peněz, ale také na dostupnost hypoték, výši splátek a chování investorů i běžných domácností.
Vliv lombardní sazby na hypoteční trh
Hypoteční úvěry jsou jedním z nejcitlivějších produktů na změny v sazbách. Když lombardní sazba roste, banky zpravidla upravují své úrokové sazby hypoték směrem nahoru, aby reflektovaly vyšší náklady na získání peněz. Výsledkem je nižší poptávka po financování bydlení, což může ovlivnit celý realitní trh. Pro žadatele o hypotéku je proto důležité sledovat rozhodnutí ČNB, protože mohou mít přímý dopad na dostupnost financování vlastního bydlení. Naopak v období klesající sazby dochází ke zlevnění hypoték a často i k oživení poptávky po nemovitostech.