Sankce představují nástroj, kterým jednotlivé státy, mezinárodní organizace nebo instituce reagují na porušení právních předpisů nebo zásad mezinárodního práva. V oblasti financí se sankce často uplatňují jako finanční restrikce vůči subjektům, které se podílejí na nezákonných aktivitách nebo podkopávají mezinárodní stabilitu. Mohou mít podobu zmrazení majetku, zákazů obchodování nebo omezení finančních operací.
Finanční sankce a jejich dopad na ekonomiku
Jedním z nejčastějších typů jsou finanční sankce, které mají za cíl omezit tok peněz k rizikovým nebo problematickým subjektům. Tyto opatření se nejčastěji týkají bank, firem nebo jednotlivců napojených na praní špinavých peněz, terorismus nebo porušování mezinárodních dohod. Finanční sankce se tak stávají nástrojem, kterým mohou státy vynucovat dodržování pravidel bez nutnosti přímého konfliktu.
Dopad sankcí může být zásadní, zejména pokud se týkají rozsáhlých ekonomických sektorů. Příkladem může být zákaz přístupu na kapitálové trhy, blokace transakcí či zákaz obchodování s určitými komoditami. V důsledku toho dochází k zvýšenému riziku investic a ztrátě důvěry investorů v danou jurisdikci.
Dodržování compliance a role finančních institucí
Finanční instituce mají klíčovou roli v tom, aby sankce byly efektivní. Musí pečlivě sledovat rizikové transakce, provádět kontrolu klientů a řídit se zásadami compliance. V rámci těchto procesů se běžně využívá AML systémů (anti-money laundering), které pomáhají odhalovat podezřelé pohyby peněz.
Z hlediska regulace je dodržování sankčních seznamů povinností, jejíž porušení může vést ke značným finančním postihům. Instituce tak nesou odpovědnost nejen za detekci porušení, ale také za jeho prevenci. Kromě pokut jim hrozí poškození reputace, což může mít dlouhodobé důsledky pro jejich postavení na trhu.