Zákaz zcizení je právní institut, který omezuje vlastníka nemovitosti v nakládání s majetkem. Typicky se váže na hypotéku nebo jiný úvěr, kdy věřitel požaduje ochranu své pohledávky. Pokud je v katastru nemovitostí zapsán zákaz zcizení, vlastník nemůže nemovitost prodat ani převést na jinou osobu bez souhlasu věřitele. Toto opatření se uplatňuje především u významných investic, kde je nezbytná vysoká právní jistota.

Zákaz zcizení a nemovitost
V souvislosti s nemovitostí se zákaz zcizení stává důležitým nástrojem ochrany banky nebo jiné finanční instituce. Při čerpání úvěru na koupi bytu, domu či pozemku může být zákaz zcizení zapsán do katastru nemovitostí, aby se předešlo situaci, kdy by dlužník převedl majetek na třetí osobu a tím oslabil pozici věřitele. Pro kupujícího je zásadní ověřit si tento zápis v listu vlastnictví ještě před podpisem kupní smlouvy. Pokud omezení existuje, bez jeho zrušení není možné provést řádný převod vlastnického práva.
Zákaz zcizení a hypotéka
Ve vztahu k hypotéce se zákaz zcizení často kombinuje se zákazem zatížení. To znamená, že majitel nemůže nemovitost nejen převést, ale ani ji dodatečně zatížit jiným zástavním právem nebo dalším úvěrem. Banky tím chrání svou investici, protože nemovitost představuje hlavní zajištění. Dlužník si musí být vědom, že jakékoli změny s nemovitostí podléhají souhlasu banky. Pro klienta je důležité rozumět, že zákaz zcizení není trvalý a po splacení hypotéky je možné požádat o jeho výmaz. Tím se vlastníkovi otevírá plná svoboda nakládání s majetkem.
Správné pochopení tohoto institutu je klíčové nejen pro dlužníky, ale i pro investory a kupující. Zákaz zcizení představuje ochranu věřitele, avšak zároveň i jistotu, že s nemovitostí nebude nelegitimně manipulováno.