Zastavěná plocha je klíčovým pojmem nejen ve stavebnictví, ale i při prodeji nemovitostí nebo výpočtu daně z nemovitosti. Jedná se o plochu pozemku, kterou skutečně zabírá stavba, včetně všech jejích částí jako jsou obvodové zdi, přístavby nebo garáže. Tato hodnota je zásadní při územním plánování, povolovacích procesech a také v případě financování nemovitosti hypotékou. Mnoho lidí si zastavěnou plochu plete s užitnou plochou nebo podlahovou plochou, což může vést k chybným rozhodnutím například při koupi domu.
Zastavěná plocha a stavební zákon
Stavební zákon definuje zastavěnou plochu jako prostor, který zaujímá stavba nad terénem v půdorysném průmětu. Tato plocha se eviduje v katastru nemovitostí a bývá uvedena v dokumentaci stavby, zejména v kolaudačním rozhodnutí. Důležité je, že se do zastavěné plochy započítávají i konstrukce přesahující půdorys, například arkýře, lodžie nebo vstupní schodiště se stříškou. Naopak se nezapočítávají podzemní části budov nebo plochy pod přesahem střechy, pokud nemají nosnou konstrukci.
Z hlediska územního plánování má zastavěná plocha významný vliv na posouzení, zda projekt splňuje požadavky dané lokality. Regulační plány často určují maximální procento zastavěnosti pozemku, což je parametr, který přímo ovlivňuje velikost možné stavby.
Hypotéka a odhad zastavěné plochy
Odhad nemovitosti prováděný bankou při žádosti o hypotéku zohledňuje mimo jiné i zastavěnou plochu. Odhadce porovnává nemovitost s obdobnými v dané lokalitě a zastavěná plocha může mít zásadní dopad na výslednou hodnotu. V případě výstavby hraje roli při výpočtu ceny za stavební práce, materiál a také pro potřeby zajištění hypotéky.
Znalost přesné zastavěné plochy je důležitá i při koupě pozemku, protože určuje, jak velkou stavbu je možné na pozemku legálně postavit. Při koupi domu nebo pozemku se vždy vyplatí ověřit údaje v katastru nemovitostí a konzultovat je s odborníkem, například realitním makléřem nebo architektem.