Karenční doba představuje dobu, po kterou zaměstnanec nedostává náhradu mzdy ani nemocenské dávky při pracovní neschopnosti. V praxi jde o počáteční období nemoci, kdy má zaměstnanec sice omluvenou absenci, ale bez finanční kompenzace. Od 1. července 2019 byla v České republice karenční doba zrušena, což znamená, že zaměstnanci mají nárok na náhradu mzdy již od prvního dne pracovní neschopnosti. Tento krok měl především snížit finanční tlak na zaměstnance a zároveň přispět ke zlepšení zdravotní prevence.
Pracovní neschopnost a její náležitosti
Pracovní neschopnost musí být vždy potvrzena lékařem, který vystaví tzv. eNeschopenku. Na jejím základě vzniká nárok na nemocenské dávky, které se vyplácí od 15. dne nemoci. Prvních 14 kalendářních dnů však náleží náhrada mzdy, kterou hradí zaměstnavatel. Karenční doba se do těchto 14 dnů dříve započítávala jako první 3 pracovní dny bez náhrady. Po jejím zrušení již zaměstnavatel hradí náhradu mzdy od 1. dne pracovní neschopnosti, pokud pracovník splňuje všechny zákonné podmínky. To zvyšuje důležitost správné evidence docházky a komunikace mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Mzda, zaměstnanec a povinnosti zaměstnavatele
Zaměstnanec je povinen neprodleně oznámit zaměstnavateli vznik pracovní neschopnosti a doručit mu lékařské potvrzení. Zaměstnavatel následně vyplácí náhradu mzdy dle stanovených pravidel. Výše této náhrady se vypočítává z tzv. průměrného výdělku a závisí na délce pracovní neschopnosti. V případě delší nemoci přechází výplata podpory na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Náklady spojené s nemocností zaměstnanců jsou pro firmy stále významným faktorem při řízení lidských zdrojů. Karenční doba tak v minulosti hrála roli i v oblasti firemních benefitů, kdy některé společnosti nabízely svým zaměstnancům kompenzaci i za období bez náhrady.
Karenční doba tedy dnes již není v platnosti, ale její pochopení je důležité pro orientaci v systému nemocenských dávek a pracovního práva. Vliv má jak na zaměstnance, tak na zaměstnavatele i stát.